Nedávno jsem se zúčastnila jedné svatby. Krásné svatby pod zříceninou hradu Templštejn, v malebném údolí řeky Jihlavy, zalitém slunečním svitem.
Kromě svatebního veselí bylo možné vyzkoušet si v praxi funkci Labyrintu. A nebyl to ledajaký labyrint. Jeho myšlenka se zrodila v hlavě Věry Kočky několik dní před svatbou. Jako první vhled přišla malůvka dvou smotaných spirál, které jakoby se propojovaly a vedly ke společnému bodu. Co se dělo potom?
Realizaci labyrintu si vzali na svatbě na starost dva šikovní muži - Petr a Vojta. Obětavě nasbírali v řece Jihlavě kameny a podle schématu postavili labyrint. Vypadal krásně, jen na něj přes den díky svatebnímu veselí nebyl jaksi čas...
Zato v noci ... labyrint se za účasti několika obětavců rozzářil do noční tmy. Kdosi spočítal, že svíci v něm bylo 101.
K labyrintu přišla témata, která s ním byla spojena. Jen jej projít...
Muž a žena
motýl a můra
noc a den
Slunce a měsíc
Vyvážení světla tmy v nás a jejich zažití v jednotě
Afirmace:
Naplno prožívám polarity světa a jejich projevy přijímám bez podmínek. Když žiji jejich sjednocení, naplňuji tak svůj osud. Splynutím protikladů zažívám Jednotu, k níž je láska klíčem. Jedině v lásce jsem v kontaktu s nekonečnou hlubinou svého bytí i s jeho zářivými výšinami.
A zde je obrázek té noční krásy ...
Bylo nádherné pozorovat dvojicei jednotlivce, jak s radostí a tiše procházeli labyrintem pod pláštěm noci a hvězd. Poblíž zněly bubny, jejichž rytmus bubnoval na lepší časy i na novou cestu životem.
Díky vám, přátelé!